Jak již bylo v předchozí kapitole řečeno, v nohejbalu se uplatní hráči jakéhokoli vzrůstu a nejrůznějších fyzických dispozic. Co však dělá z dobrého hráče vynikající individualitu, je velká obratnost, dokonalý timing všech herních činností, dobré periferní vidění, schopnost vysoké koncentrace, bojovnost a značná psychická odolnost. Pro názornost je možné zjednodušeně říci, že každý vynikající nohejbalista musí mít "za prvé nohu, za druhé hlavu a za třetí srdce", a to ve stoupajícím pořadí důležitosti!

Jak tomuhle bonmotu rozumět? Nohejbal je vysoce technická hra, při které smečující "noha" velmi vysokou rychlostí zasahuje míč s přesností od několika centimetrů na několik milimetrů - prudce udeřit nebo naopak lehce technicky tečovat míč vyžaduje velmi velkou obratnost především smečující nohy. Hráč, který nemá v noze cit pro míč, který má nohu příliš pomalou nebo s malým kloubním rozsahem, je limitován ve svém dalším růstu a nikdy se nemůže vyrovnat špičkovým smečařům, polařům či nahrávačům. Dobrá noha je tedy nezbytný pevný základ, na kterém musí každý ambiciozní nohejbalista stavět. Existuje pár mimořádných přírodních talentů, kteří si několikrát vyzkoušejí některý úder a už ho téměř ovládají, ale i hráč průměrně nadaný může při správném trenérském vedení získat perfektní techniku a ovládání míče.

Každé sebelepší základy (vysoká technická úroveň hráče) jsou stále jenom základy a aby bylo vidět stavbu (pohlednou a účelnou hru s množstvím kombinací), musí mít každý nohejbalista "hlavu", hráčský mozek a intuici. Ty mu říkají, v které herní situaci použít ten který herní prvek, jestli zahrát razantní smeč nebo naopak technický úder, jestli nahrát krátkou nebo dlouhou náhru, jestli zariskovat nebo naopak hrát údržbu. Nohejbalista s vynikající hlavou (tj.s vynikajícím taktickým myšlením a citem pro hru) může vynahradit i některé dílčí nedostatky v technice a dosáhne mnohdy více úspěchů než výborný, ale "čitelný" smečař. Naučit se hrát takticky není tak snadné a někteří hráči to nezvládnou za celý svůj hráčský život, ale taktické myšlení a cit pro hru jdou ruku v ruce s hráčovou zkušeností. Je trenérovou záležitostí, aby hráčům předal co nejdříve co nejvíce svých zkušeností a nenechal je prožívat zbytečné porážky, díky nimž je teprve získají.

Má-li hráč vynikající nohu a hlavu - a takových je poměrně dost, není to ještě dokonalý nohejbalista, neboť do špičky ho vynese až "srdce" - bojovnost, vůle, chuť vítězit, překonat soupeře i sám sebe. Tím, že set v nohejbalu trvá poměrně krátce a že k celkové výhře stačí pouze 2 vítězné sety, nabývá každý získaný bod na obrovské důležitosti a je třeba se o něj rvát, bojovat a v žádném případě ho neodevzdat soupeři zadarmo. V tomhle pomůže hráči pouze jeho srdce, jeho vrozená vlastnost chtít vyhrát, vůle zvítězit. Právě bojovnost, sebedůvěra a neutuchající vůle pomohou velmi často hráči povýšit svůj výborný výkon na vynikající - nadšeně hrající hráč se může dostat do stavu euforie, kdy zahraje mimořádné údery v útoku i neuvěřitelné zákroky v poli. Vypěstovat tyto vlastnosti může trenér jen stěží, jeho úkolem je spíše rozvinout je, jsou-li hráči vrozené.

Každý nohejbalista, chce-li dosáhnout met nejvyšších, by měl kriticky zhodnotit sám sebe právě z těchto třech pohledů. Má-li v něčem nedostatky, je dobré o nich vědět - jedině pak je hráč schopen je odstranit (např. poctivým tréninkem) nebo je alespoň skrýt (např. zvýšenou koncentrací a vysokou taktikou při vlastní hře). Protože však hodnotit sám sebe a posoudit objektivně své nedostatky je velmi těžké, zřetelně zde vystupuje do popředí důležitost trenéra, který musí "zvenku" osobnost hráče rozpoznat, vyhmátnout jeho slabiny i odkrýt jeho skryté rezervy a podle toho i přizpůsobit tréninkový plán.