3.5.3. Herní kombinace ve hře jednotlivců
Při hře jednotlivců prakticky nelze mluvit o herních kombinacích, ale pouze o stylu hry a taktických variantách. Dobrý hráč musí ovládat jak agresivní, tak defenzivní styl hry, protože to mu dává větší možnosti uplatnění taktiky ve velmi krátkém setu. V obou těchto herních stylech pak může uplatnit změnu rytmu hry, aby soupeře znervózněl, rozptýlil a vyvedl z momentální formy.
Útočný (agresivní) styl hry
vyžaduje hráče bojovného, dravého, impulsivního, který chce soupeře zničit razantními údery a neustálým tlakem. Jeho velkou předností je smečované podání, kterým protihráče buď donutí k chybám při příjmu halfvolejem, nebo ke stažení za podávací čáru pro defenzivní příjem. Při podání soupeře využívá především příjem halfvolejem směrovaný blízko k síti, který poté razantním úderem ukončuje. Pro tento příjem stojí pravák postaven čelem k podávajícímu soupeři zhruba v levé třetině šířky pole podání přímo na podávací čáře nebo těsně před ní (viz obr. 1). Při útočných úderech soupeře, které nemají potřebnou razanci nebo které nejsou dobře umístěny, je neustále připraven vyběhnout vpřed a vzít je buď z voleje nebo halfvolejem, což mu umožní útok z větší blízkosti sítě.
|
|
Obranný (defenzivní) styl hry
předpokládá hráče houževnatého, trpělivého, obětavého, který chce soupeře udolat svojí bezchybnou hrou, jeho udržením ve větší vzdálenosti od sítě, na útoku přesností úderů a v obraně vrácením všech, i téměř ztracených míčů. Podání soupeře přijímá nohou, hlavou nebo tělem většinou
po odskoku 2-4 m od čáry podání (obr.2) a zpracovává ho blízko u sebe do volné nahrávky, aby mohl z dálky smeč přesně umístit. Ve hře se pohybuje většinou daleko od sítě a vpřed vybíhá pouze přijmout z voleje volné míče hrané v tísni, ale tyto útoky pak s jistotou proměňuje přesným úderem do odkrytého prostoru.Taktické varianty
- změna rytmu hry spočívá v tom, že se hráč snaží dobře rozjetého soupeře, kterému se mimořádně daří, vyvést z jeho tempa. Lze toho dosáhnout povoleným kouskováním a přerušováním hry (zavazování tkaniček apod.), zpomalováním (podávání míče lehce po zemi, pomalý odchod od sítě apod.), dotazy na rozhodčí (např. srovnání posunuté podpěrné tyče, upozornění na výkřiky soupeře při hře apod.) a na soupeře (dotaz na dvojdotek, na úpravu dresu apod.).
- změna stylu hry spočívá v přechodu z agresivního pojetí hry na defenzivní a opačně, což je psychicky velmi obtížné zvláště pro vyhraněné typy hráčů. Přesto je však nutné tuto taktickou variantu trénovat a ve vhodnou chvíli používat, protože může velmi rychle změnit průběh hry - soupeř si totiž zvykl na určité hráčovy údery a jeho obranné i útočné postavení, má zažitou vlastní přípravu útoku i prostor v obraně, ale náhle musí úplně vše přizpůsobit něčemu novému. Pokud se mu to ihned nepodaří a několikrát neuspěje a zároveň se jeho protihráči začne dařit, může to poznamenat jeho psychiku a hra se začne obracet.