je nejčastěji se vyskytující obrannou HK vzhledem k převažujícímu počtu praváků. Jsou možné pouze dvě varianty, a to obrana bez bloku, která má opodstatnění proti méně vyspělým smečařům a útočným úderům hraným daleko od sítě, a obrana s blokem pro všechny ostatní případy. Pro obě varianty si označíme oba hráče podle postavení na Obránce Levého (z pohledu útočícího smečaře) a obránce pravého, který může blokovat, a proto je označen jako Blokař.

1. obrana bez bloku = má opodstatnění v případech, kdy soupeř neumí kvalitně útočit ze sítě, tj. dělá mu problémy zahrát háček i smeč nad sítí. Stejně tak většinou není vhodné blokovat útočné údery hrané ze vzdálenosti od sítě větší než cca 2 m a konečně je možné tuto variantu použít i jako taktickou zbraň např. po několika neúspěšných pokusech blokovat. Obrana bez bloku však neznamená, že B stojí celou dobu u zadní čáry - naopak, B je vždy připraven v případě nutnosti blok použít. Již při vlastním podání stojí B u sítě a cloní soupeře, čímž mu jednak ztíží příjem, ale hlavně je připraven po špatném zpracování zablokovat míč směřující rychle k síti. Teprve po příjmu soupeře se B (obr. 1-1, 1-2) vrací zpět (a) a OL mu pomáhá vykrýt zbytek pole (b).

• blokař = tím, že B stojí u sítě (při podání OL) nebo v blízké či střední vzdálenosti od ní (při přípravě útoku soupeře), ztěžuje soupeři jeho situaci, neboť ten musí počítat s útokem proti bloku. Domnívá-li se B, že dosáhl toho, že si soupeři nahrají dále od sítě, stahuje se zpět k zadní čáře, a to co nejrychleji, aby mohl vzít dlouhý smeč až po odskoku. Útočí-li soupeř z ÚS nebo ÚL, stahuje se většinou do prostoru OZL (obr.1-1), protože zde může snáze eliminovat soupeřův smeč hranou podrážky. Naopak bude-li útok prováděn z ÚP, stahuje se do OZS (obr. 1-2), kde vykrývá pravděpodobný smeč vnitřní stranou nohy.
• obránce = musí rychle reagovat na pohyb B tím, že se buď přemístí směrem k němu, aby mu pomohl vykrýt střed či aby zachytil míč, který B špatně vybral (obr.1-1), anebo pokrývá prostor OBL poté, co B pokryl střed (obr. 1-2)

• blokař = při podání OL stojí B u sítě, aby mohl zblokovat špatný příjem soupeře. Je-li příjem dobrý, může B zůstat u sítě a počítat s tím, že soupeřova nahrávka bude do bloku nebo do nevýhodné pozice. Někdy však může předstírat stažení z bloku a udělat pár kroků zpět, aby zmátl nahrávače, ale poté se ihned vrátí zpět blokovat předpokládanou nahrávku nad síť. Vlastní blok musí provést B v minimálním časovém intervalu a za okamžitého, často intuitivního zhodnocení situace - podle nahrávky, postavení smečaře, dohodnuté taktiky apod. Většinou neblokuje prostor, ale spíš míč, snaží se vystihnout úmysl smečaře a podle toho blok postavit, nebo dokonce odkryje část své strany, "láká" smečaře do tohoto prostoru a v poslední chvíli sem blok přemístí.
• obránce = musí sám vykrýt prakticky dvě třetiny až tři čtvrtiny celého hřiště, což mu nedává mnoho šancí zachytit útok soupeře. Aby svoji šanci zvýšil, musí velmi rychle reagovat na vzniklou situaci a především obsáhnout větší část hřiště. Proto se většinou posouvá více do středu hřiště (b1), aby pokryl přehození bloku hlavičkou či smečem podrážkou, nebo do prostoru OBL (b2), aby pokryl smeč podél sítě či zkrácení míče. Při vlastním vybírání míče má v zásadě dvě možnosti - risknout a běžet, nebo nalákat a vrátit se. První z nich předpokládá okamžité zhodnocení situace a předčasné (ale pokud možno ce nejdéle utajené) vyběhnutí do směru předpokládaného, většinou lehkého, ale přesně umístěného úderu, který by jinak nestihl. Druhá taktická varianta naopak předčasné vyběhnutí signalizuje co nejvíce, aby si ho smečař všiml a aby ho to odradilo od úderu tímto směrem. OL se však rychle vrací na původní místo, kam může smečař zahrát úder v domnění, že zde nikdo není. Výjimečně může OL zmást razantního smečaře i tím, že zůstane stát na své původní pozici či o něco couvne a očekává prudký smeč do svého směru.