3.5.2.2.4. Ostatní HK a činnosti ve dvojicích
Vykrývání ve hře dvojic
je podstatně obtížnější i méně účinnější než ve hře trojic, ale i kdyby znamenalo za celé tři sety pouze zisk jediného bodu, nešlo by o zbytečnou aktivitu a mohlo by to i rozhodnout celý zápas. Typická situace vyžadující vykrývání je znázorněna na obr. 1, kde S1 - pravák obdržel nahrávku od spoluhráče S2 zprava proti bloku. S1 musí pokrýt prostor v kruhu okolo sebe s poloměrem zhruba 1-2 m, to vše samozřejmě za předpokladu, že odblokovaný míč
odlétá relativně pomalu. Pokud se S1 nestačil při prudkém úderu bloku vyhnout a rychle odražený míč odlétá mimo, musí zareagovat S2, je-li toho ovšem za dané situace schopen. S2 by se totiž nestahuje příliš daleko za S1 (jako je tomu ve trojkách), protože předpokládá, že S1 se buď bloku vyhne, nebo se ho spíše pokusí nahodit s cílem míč znovu rozehrát. Právě při téhle situaci by se mohlo stát, že nahozený míč je blokem usměrněn do S1 a pak pouze blízkost S2 může zachránit již ztracený bod.
|
|
Smečuje-li levák z nahrávky zleva, je celá situace zrcadlově obrácená.
Vybírání míče a pohyb hráčů při obraně dvojic
Základem vybírání míče je halfvolej hraný většinou v pohybu a dále nadzdvižení či vrácení dobíhaného míče nártem - méně často dostane polař míč na hlavu nebo na tělo. Naopak velmi často je donucen vzít míč jakýmkoli nouzovým způsobem, např. stehnem, kolenem, holení, bokem, což samozřejmě pramení z toho, že často vybíhá předem do pře
dpokládaného směru útočného úderu. Kvůli tomu také je převážná většina míčů (pokud se jich obránce vůbec dotkne) nezpracována do klidu, jsou nízko nad plochou, často s velkou rotací, odlétají daleko mimo hřiště atd. Právě proto má velký význam pohyb druhého hráče, který musí být na tento špatný let míče připraven a musí svému spoluhráči v poli pomáhat. Stojí-li při útoku na bloku (obr. 1-1), musí okamžitě po přeletu míče na obrannou polovinu (a) slézt z bloku a podle pohybu polaře (b) se k němu posunout co nejblíže (c). Stejně tak brání-li v poli (obr. 1-2,1-3) a útok už letí směrem na polovinu spoluhráče (a), musí se okamžitě přesunout k němu (c). Oba hráči by v ideálním případě měli tvořit jakoby spojenou dvojici, kdy pohyb jednoho (vybírajícího útok) vyvolá tentýž pohyb druhého. Toto vzájemné zajišťování obou hráčů je velmi důležité a hraje často rozhodující roli při dobíhání silně rotovaných krátkých míčů nebo "vyškrábnutí" či pouhých náhodných sražení prudkých úderů mimo tělo obránce, které by při větší vzdálenosti spoluhráče nenávratně skončily v autu nebo druhým dopadem.|
|
