Jejich základní rozlišení určuje to, jestli oba hráči útočí stejnou nohou, nebo každý z nich nohou opačnou.V dalším textu je vysvětlena pouze hra na dva smečaře praváky a na dvojici praváka s levákem, poněvadž méně častá varianta hry na dva leváky je pouze zrcadlovým obrazem hry dvou praváků.

Jde o nejčastěji se vyskytující kombinaci hry dvojic, která má tu výhodu, že převážná většina hráčů-praváků se s ní neustále setkává na trénincích i v zápasech a je na ni dobře adaptována. Její nevýhodou je poměrně snadno zranitelné místo vpravo stojícího smečaře, které klade značné nároky na jeho rychlost a obratnost a vyžaduje i jeho velkou fyzickou a psychickou odolnost.

Při vysvětlení kombinace označme jednotlivé hráče podle jejich postavení při příjmu podání zkratkami Smečař1 (stojí vlevo) a Smečař2 (stojí vpravo)

1. fáze = postavení při podání soupeře, příjem podání (obr. 1-1A až 1-2B)

• podání = směřuje na S1 v případě, že je zřetelně horší než S2 (v útoku nebo v příjmu), nebo tehdy, jestliže má S2 podstatně horší nahrávku. Ideální podání je většinou dostatečně prudké a umístěné buď co nejvíce k levé boční čáře s rotací ven ze hřiště, nebo naopak do středu čáry podání s cílem trefit se do prostoru mezi S1 a S2. Výhodné je i po sérii prudkých nízkých podání zahrát podání vysoké s dlouhým odskokem či naopak. Z těchto důvodů jde většina podání zprava, rovné podání zleva používají hráči jako moment překvapení při chvilkové ztrátě koncentrace S1.
• příjem podání (přihrávka) = oba přijímající hráči mají intuitivně stanovené oblasti v zadní části hřiště (přibližně vyznačené stínováním), ve kterých by měli zpracovávat podání pouze oni. Přibližně je možné říci, že podává-li soupeř zleva, pokrývá větší část zadního prostoru (a tím i střed hřiště) S1, podává-li soupeř zprava, pokrývá střed S2. Na hranici těchto oblastí by měl o příjmu rozhodnout S1 - např.tím, že si zavolá "mám"- a pak mu S2 míč ponechá. Naopak nedá-li S najevo, že míč chce přijmout, musí být S2 vždy připraven míč letící mezi něj a S1 vzít. Ideálně přijmutý míč má letět volně k síti a zastavit se v prostoru asi 1-2 m od sítě a 1-3 m od pravé boční čáry. Přesné místo závisí na tom, jestli se soupeř chystá k obraně blokem - pak je příjem více doprava a dál od sítě, a na tom, jestli je S1 typem spíše technického smečaře - pak je příjem více do středu a blíž k síti. Příjem hraje S1 převážně hlavou, čímž míč dostatečně ztlumí a umístí ho s větší přesností, nebo mu udělí i mírnou zpětnou rotaci, aby se v určeném prostoru po odskoku zastavil. Často je však S1 nucen zahrát riskantnější příjem nohou, obzvláště při prudkých nízkých podáních mimo jeho tělo.
• přesun hráčů = těsně po příjmu, kdy už je jasné, kam míč poletí, vybíhá tímto směrem S2 co nejrychleji tak, aby měl dostatek času na vhodnou nahrávku, případný rychlý útok druhým dotykem či dokonce nouzovou záchranu špatného příjmu letícího buď do bloku nebo mimo hřiště. Stejně tak S1 se okamžitě po příjmu přemisťuje k síti do místa předpokládaného útoku.

• podání = ideální podání na S2 hraje soupeř za prostorem OZL se silnou rotací ven ze hřiště co nejblíže za síť a co nejblíže k pravé boční čáře. Účinné je z tohoto prostoru i dlouhé vysoké podání s dlouhým odskokem nebo naopak prudké nízké podání přesně do pravého rohu pole podání. Naproti tomu rovné podání z prostoru OZP se hraje pouze výjimečně jako moment překvapení při menší koncentraci S2.
• příjem podání = aby si S2 usnadnil svoji útočnou pozici a ztížil soupeři obranu blokem, musí zahrávat příjem volně a velmi přesně do hřiště blízko pravé boční čáry, 1-2 m od sítě a s poněkud vyšším odskokem. Tím za prvé umožní S1 zahrát rychlý útok, čímž celá dvojice urychlí hru a S2 ušetří síly na další akce. Za druhé pak v případě postupného útoku nemusí obíhat míč na zbytečně velkou vzdálenost a má více času na provedení vlastního útoku.
• přesun hráčů = s ohledem na komplikovanější přebíhání obou hráčů je nutné, aby všechny přesuny proběhly co nejrychleji, po nejkratších trasách a v plynulém sledu. S1 se ještě před vlastním příjmem S2 částečně přesouvá doprava a k síti, takže je blíže k přijmutému míči a má více času na nahrávku, rychlý útok i záchranu špatného příjmu do bloku či do autu. Navíc tím usnadní následné přemístění S2 ke středu sítě, protože mu nekříží cestu, S2 ho nemusí obíhat a ani mu necloní výhled na postavení soupeře.

• nahrávka = je zcela odlišná podle toho, brání-li se soupeř blokem či nikoli. Bez bloku je základem nižší nebo střední nahrávka nad síť, ještě lépe však těsně za síť, mírně do smečaře, na útok buď z voleje nebo dopadu - pouze v případě, že smečař neumí háček či smeč nad sítí, volí nahrávač vyšší náhru na smeč vnitřní stranou nohy, hranou podrážky nebo smeč podrážkou. Proti blokujícímu soupeři je nutné provést nahrávku mnohem přesnější a navíc přizpůsobenou potřebám smečaře, který se více přesouvá na střed, aby se vyhnul čelně střetu s blokem. Samotná nahrávka je pak rychlejší a většinou na volej, neboť se tím zkrátí doba, kterou blokař potřebuje k reakci na změněnou situaci a přesun bloku více do středu.
• útočný úder S1 = neblokuje-li soupeř, hraje S1 vždy, pokud je to možné, háček (nejlépe do sítě) nebo prudký smeč nad sítí z prostoru ÚS, pouze v případě vykrytí pravé strany daleko vyběhnuvším polařem volí zkrácení nebo zastavení míče do nevykrytého prostoru. Proti bloku je situace mnohem složitější a tudíž i útok S1 musí být pestřejší. Základem je vytažení blokaře směrem k pravému kůlu tím, že S1 nabíhá více doprava, aby po přesunu blokaře rychle změnil směr do středu nebo dokonce až do prostoru ÚL. Na to reaguje S2 rychlejší nižší náhrou na volej a S1 pak volí útočný úder podle postavení zadáka a rychlosti přesunu blokaře. Výhodné je zahrát prudký smeč hranou podrážky do blokařovy odkryté poloviny stejně jako pomalý nízký smeč podrážkou podél sítě v případě, že blokař se stačil rychle přemístit doleva. Vidí-li S1 periferně, že zadák přebíhá poněkud do středu nebo dokonce více za blokaře, zahraje prudký smeč vnitřní stranou podél levé boční čáry nebo zkrátí míč na levou polovinu hřiště.
• rychlý útok S2 = je velmi účinnou zbraní, neboť je pro soupeře překvapivý a není na něj připraven. Na druhou stranu je tento útok mnohem obtížnější než postupný, protože je hrán prakticky z běhu, kvůli momentu překvapení bez přípravy a většinou z prostoru ÚP, kde téměř nepřichází v úvahu smeč hranou podrážky doleva. S2 nabíhá stejně jako na nahrávku, ale v poslední chvíli zvedá nohu a útočí. Při obraně bez bloku není tento útok tak účinný a hraje se pouze v případě, že příjem je velmi blízko sítě nebo dokonce nad páskou či za ní - pak je místo nahrávky výhodnější zahrát smeč nad sítí, prudký smeč vnitřní stranou nohy podél sítě nebo háček. To v případě bloku soupeře nepřichází v úvahu a S2 volí pro rychlý útok jiné varianty - např. naznačí smeč na zadní čáru a zahraje smeč podrážkou přes blok nebo zkrátí míč podél sítě, anebo, je-li blokař na rychlý útok zcela nekoncentrován, může S2 po odklonění doleva od míče zahrát smeč vnitřní stranou podél pravé boční čáry, popřípadě i někdy může takovéhoto blokaře nahodit hlavou či nohou.
• přesun hráčů = je-li zřejmé, že po útoku soupeř míč nezachytí a bude následovat bod, není třeba reagovat nějakými přesuny. Zachytil-li však soupeř jakkoli míč, musí na to oba hráči okamžitě reagovat zaujmutím obranného postoje, který závisí na tom, jestli se budou bránit s blokem nebo bez bloku. Podrobnosti k přesunu a obrannému postavení obou hráčů jsou vysvětleny v kapitole obranných činností hry dvojic.

• nahrávka = S1 musí kromě postavení blokaře sledovat i přesun S2, obzvláště po podáních vyhánějících S2 daleko mimo hřiště. Nestačí-li S2 včas doběhnou k síti a je nucen hrát z voleje, musí mu pomoci o něco vyšší nahrávkou, aby S2 získal více času na doběhnutí, zhodnocení situace a vlastní útok.
• útočný úder S2 = protože S2 má méně času na periferní sledování postavení obrany soupeře, někdy hraje úder tzv. "naslepo". V tom případě je výhodnější hrát úder prudký a nikoli technický a spíš směřující bokem ven z hřiště než na zadní čáru.
• rychlý útok S1 = nabývá v této variantě většího významu, neboť S1 má pro útok snazší pozici jak při přesunu, tak při periferním sledování soupeřovy obrany. Navíc by měl při stálých podáních na S2 svému spoluhráči v útoku pomoci a nenechat ho odtáhnout celý set samotného.
• přesun hráčů = komplikace přesunu k síti se samozřejmě opakují při přesunu od sítě do obrany a někdy se i stane, že se oba hráči při pohybu zpět střetnou. Správně se má S1 po nahrávce (stačí-li to provést) posunout o něco zpět doleva za S2, aby ho jednak při útoku vykrýval a jednak mu při zpětném pohybu nepřekážel. Podrobnosti k přesunu a obrannému postavení obou hráčů jsou vysvětleny v kapitole obranných činností hry dvojic.