Je to méně častá kombinace hry dvojic, která vyžaduje dva hráče na přibližně stejné, poměrně vysoké kvalitativní úrovni - za tohoto předpokladu však má mimořádnou výhodu v tom, že je jednoduchá a přitom velmi účinná, obzvláště při správném využití rychlého útoku. Její nevýhodou jsou vyšší nároky na nahrávku obou hráčů, neboť ta je hrána více ze středu po příjmu letícím do hráče.

Při vysvětlení kombinace označme jednotlivé hráče podle jejich smečařské nohy zkratkami smečař Pravák (stojí při příjmu podání vlevo) a smečař Levák (stojí vpravo).

1. fáze = postavení při podání soupeře, příjem podání (obr. 1-1A až 1-2B)

• podání = ideální podání je většinou dostatečně prudké, nízké a umístěné buď co nejvíce k jedné z bočních čár s rotací ven ze hřiště nebo naopak do středu čáry podání s cílem trefit se do prostoru mezi P a L. Výhodné je podávat 3-5 krát za sebou na téhož smečaře (jemuž se momentálně nedaří nebo jehož útok je pro obranu přijatelnější) a pak náhle nečekaně změnit podání na druhého. Může se tím získat jednak určitá výhoda jako moment překvapení při chvilkové ztrátě koncentrace druhého smečaře, jednak se tím vymění role obou hráčů a oni musí reagovat na zcela novou situaci.
• příjem podání (přihrávka) = oba přijímající hráči mají intuitivně stanovené oblasti v zadní části hřiště (přibližně vyznačené stínováním), ve kterých zpracovávají podání pouze oni. Obdobně jako u D2P lze říci, že podává-li soupeř zleva, pokrývá větší část zadního prostoru (a tím i střed hřiště) P, podává-li soupeř zprava, pokrývá střed L. Na hranici těchto oblastí by měl si příjem vzít ten ze smečařů, který je vůdčí osobností dvojice. Ideálně přijmutý míč má letět volně k síti a zastavit se v prostoru asi 1-2 m od sítě a 2-4 m od pravé boční čáry. Jestliže se soupeř chystá k obraně blokem, pak jde příjem více doprava, aby měl blok delší trasu pro blokování postupného útoku. Příjem hraje P převážně hlavou, čímž míč dostatečně ztlumí a umístí ho s větší přesností, nebo mu udělí i mírnou zpětnou rotaci, aby se v určeném prostoru po odskoku zastavil. Příjem nohou je riskantnější a P ho hraje většinou jen z donucení při prudkých nízkých podáních mimo jeho tělo.
• přesun hráčů = při provedení příjmu, kdy je ze situace jasné, kterým směrem míč poletí, vybíhá L k síti co nejrychleji tak, aby měl dostatek času na vhodnou nahrávku, případný rychlý útok druhým dotykem či dokonce nouzovou záchranu špatného příjmu letícího buď do bloku nebo mimo hřiště. Stejně tak P se okamžitě po příjmu přemisťuje do místa předpokládaného útoku.

• nahrávka = je sama o sobě náročnější než u D2P, protože L nahrává levou nohou míč, který mu směřuje do těla nebo na pravou nohu. Proto zde hraje podstatně větší roli nahrávka hlavou, která je snazší a navíc hraná z výšky, čímž je podstatně zkrácena doba letu nahrávaného míče. Bez soupeřova bloku je základem nižší nebo střední nahrávka nad síť, ještě lépe však těsně za síť, mírně do smečaře, na útok buď z voleje nebo dopadu - pouze v případě, že smečař neumí háček či smeč nad sítí, volí nahrávač vyšší náhru na smeč vnitřní stranou nohy, hranou podrážky nebo smeč podrážkou. Proti blokujícímu soupeři je nutné provést nahrávku mnohem přesnější a navíc přizpůsobenou potřebám P, který se více přesouvá na střed, aby se vyhnul čelně střetu s blokem. Samotná nahrávka je pak rychlejší a většinou na volej, neboť se tím zkrátí doba, kterou blokař potřebuje k reakci na změněnou situaci a přesun bloku více do středu.
• útočný úder P = neblokuje-li soupeř, hraje P vždy, pokud je to možné, háček (nejlépe do sítě) nebo prudký smeč nad sítí z prostoru ÚS, pouze v případě vykrytí pravé strany daleko vyběhnuvším polařem volí zkrácení nebo zastavení míče do nevykrytého prostoru. Proti bloku je situace mnohem složitější a tudíž i útok P musí být pestřejší. Základem je vytažení blokaře směrem k pravému kůlu tím, že P nabíhá více doprava, aby po přesunu blokaře rychle změnil směr do středu nebo dokonce až do prostoru ÚL. Na to reaguje L rychlejší nižší náhrou na volej a P pak volí útočný úder podle postavení zadáka a rychlosti přesunu blokaře. Výhodné je zahrát prudký smeč hranou podrážky do blokařovy odkryté poloviny stejně jako pomalý nízký smeč podrážkou podél sítě v případě, že blokař se stačil rychle přemístit doleva. Vidí-li P periferně, že zadák přebíhá poněkud do středu nebo dokonce více za blokaře, zahraje prudký smeč vnitřní stranou podél levé boční čáry nebo zkrátí míč na levou polovinu hřiště.
• rychlý útok L = je velmi účinnou zbraní (i když s ním soupeř většinou počítá), neboť se proti němu může bránit pouze buď předem postaveným nebo velmi rychle naběhnuvším blokem. Přitom rychlý útok L není o mnoho obtížnější než postupný, protože L již předem k síti nabíhá tak, aby měl míč více vlevo od sebe pro snazší nahrávku. To mu umožňuje v poslední chvíli změnit úmysl a místo nahrávky útočit. Při obraně bez bloku hraje L tento útok s výhodou v případě, že příjem je velmi blízko sítě nebo dokonce nad páskou či za ní - pak je místo nahrávky výhodnější zahrát smeč nad sítí, prudký smeč vnitřní stranou nohy podél sítě nebo háček. V případě blokování soupeře L volí pro rychlý útok buď smeč hranou podrážky či podrážkou do OBL nebo naopak krátký míč do OBP; pouze v případě, že polař předčasně vyběhl do jedné či druhé strany, volí prudký úder vnitřní stranou nohy do OZL nebo OZS.
• přesun hráčů = je-li zřejmé, že po útoku soupeř míč nezachytí a bude následovat bod, není třeba reagovat nějakými přesuny. Zachytil-li však soupeř jakkoli míč, musí na to oba hráči okamžitě reagovat zaujmutím obranného postoje, který závisí na tom, jestli se budou bránit s blokem nebo bez bloku. Podrobnosti k přesunu a obrannému postavení obou hráčů jsou vysvětleny v kapitole obranných činností hry dvojic.