3.5.1.2. Obranné herní kombinace ve hře trojic

představují souhrn činností všech tří hráčů, které směřují ke ztížení přípravy soupeřova útoku (jednoduché či dvojité clonění při vlastním podání), ztížení, omezení nebo zamezení samotného útočného úderu soupeře (postavení bloku a polařů) a zvýšení šancí zachytit již realizovaný soupeřův útočný úder (vybírání míče, přesuny v poli). Do obranných kombinací patří i vykrývání útoku vlastního smečaře proti soupeřově bloku. Protože obrana s blokem je prakticky stejná jak proti hře na jednoho smečaře, tak proti hře na dva smečaře (oba praváky i praváka s levákem), je v dalším textu vysvětlena pouze varianta obranné herní kombinace proti nejčastější hře T2PP. Pokud existují v ostatních variantách nějaké odchylky nebo zvláštnosti, jsou popsány pouze tyto.

3.5.1.2.1. Clonění podání ve hře trojic (stínění)

je obranná činnost, která neklade velké nároky na hráče, ale přitom ztěžuje přípravu útoku soupeře a zvyšuje šanci na následné zachycení jeho hůře připraveného útočného úderu. Clonění se ve trojicích může zúčastnit pouze jeden hráč, kterým je vždy Blokař (obr. 1 = kombinace je vysvětlena ve variantě 1 kapitoly Clonění podání ve hře dvojic), nebo oba dva nepodávající hráči.

Clonění probíhá v několika fázích: po předchozí domluvě se spoluhráči si stoupne podávající (většinou Obránce Levý) do prostoru, z něhož bude zahrávat podání, a připraví se ke kopu. Mezitím jeho spoluhráč v poli (většinou Obránce Pravý) dojde k síti a spolu s B se postaví do směru, ve kterém poletí podání na soupeře. Spojnice podávajícího a přijímajícího představuje myšlenou úsečku, na niž si oba clonící hráč stoupnout, aby soupeři zastínili výhled. Hráči jsou těsně u sebe a čelem k podávajícímu spoluhráči, takže se mohou těsně po provedení podání vyhnout letícímu míči rychlým shýbnutím nebo rozestoupením do strany. Okamžitě poté se obránci vrací na své místo v obraně a B je připraven na blok. Následující popis tří variant clonění vychází z podání na vpravo stojícího hráče S2 - varianty při podání na vlevo stojícího hráče S1 jsou analogické.

  1. Podává zleva OL (obr. 2-1) = jde o nejvýhodnější variantu clonění obzvláště proti útočné kombinaci T2PP. Clona 2 hráčů prakticky zastíní podávajícího a přinutí S2 reagovat na příjem až v poslední chvíli, což klade velmi vysoké nároky na jeho koncentraci, obratnost a psychickou odolnost. Jakmile podání přeletí síť (a), přesune se OP zpět do obranného postavení, B se zkoncentruje na blok a OL na obranu. Přesuny hráčů jsou minimální a zaujmutí obranné pozice je téměř okamžité.
  2. Podává zprava OL (obr.2-2) = používá se jako taktická varianta především v případech, kdy se S2 začal dařit příjem po variantě 1 a je třeba ho znejistět řešením pozměněné situace. Je však možné tohoto postavení využít i pro překvapivé podání na nestíněného S1, který ho neočekává a není dostatečně zkoncentrován. Po provedeném podání (a) se OL vrací na své místo doleva (b), B zůstává na bloku a OP se vrací zpět (c) - pohyb obou polařů je nevýhodou této varianty.
  3. Podává zprava OP (obr. 2-3) = tato varianta má opět výhodu minimálních přesunů, neboť po podání (a) se na své místo vrací pouze OL (b), oba zbývající hráči zůstávají na svých postech. Používá se však méně často z toho důvodu, že jednak rovné podání není tak účinné, jednak častěji podává OL a pro případnou změnu podávajícího není většinou OP plně rozehrán.

Varianta 4. "Podává zleva OP" zde není zakreslena, neboť jde pouze o nouzovou situaci, kdy OL nemá dostatečně dobré podání. V pohybu hráčů jde o zrcadlovou analogii varianty 2