je v provedení smečař z krátké a smečař z dlouhé nahrávky nejčastěji používanou kombinací ve hře trojic. Její výhodou je jednoduchost ve všech fázích, nevýhodou je náročnost provedení dlouhé nahrávky na vzdálenějšího smečaře. Méně častá je varianta nahrávky ze středu jednomu smečaři na levý kůl a druhému na pravý kůl přes nohu. Výhodou této varianty je její překvapivost a značné ztížení pozice bloku, nevýhodou je nutnost velmi dobrého příjmu a potřeba smečaře s dlouhým dosahem pro nahrávku proti noze.

Při vysvětlení obou variant kombinace označme jednotlivé hráče podle jejich postavení značkami Smečař1 (stojí při příjmu vlevo), Smečař2 (stojí vpravo) a Nahrávač. S1 je smečař s velmi rychlou nohou, obratný a hbitý, má velmi dobrý smeč hranou podrážky, prudký smeč vnitřní stranou nohy a perfektní krátký míč. Nemusí být příliš vysoký a proti případnému bloku musí umět jak rozehrát o blok, tak blok vytlouci spíše rychlým úderem než z velké výšky. Ideální S2 je vysoký smečař s dlouhým smečem z výšky, dobrým smečem podrážkou podél pravé boční čáry a dobrým krátkým míčem hraným z nápřahu jako při smeči. Hraje údery okolo bloku a špatně postavený blok vytlouká. Pro účely varianty nahrávky proti noze musí mít velmi dobrý háček a výbornou orientaci při zahrání míče nahraného za síť.

• podání = nejčastěji hrané podání je většinou za prostorem OZL dostatečně prudké, nízké a umístěné co nejvíce k pravé boční čáře s rotací ven ze hřiště hrané s cílem co nejvíce vyhnat S2 mimo hřiště. Ideálně zahrané podání vyžene S2 2 - 3 m mimo hřiště, takže S2 musí hrát velmi obtížný příjem těsně k čáře a poté se musí velmi rychle přemístit na smeč z voleje. S2 na to často reaguje tím, že se již předem více stahuje doprava, takže pro podávajícího je výhodné náhle nečekaně změnit podání spíše do středu a tím přinutit S2 k návratu zpět do středu a zahrání míče levou nohou. Obdobně je také možné překvapivě změnit podání na S1 v případě, že po řadě podání na S2 ztratil na chvíli koncentraci.
• příjem podání (přihrávka) = oba přijímající hráči mají intuitivně stanovené oblasti v zadní části hřiště (přibližně vyznačené stínováním), ve kterých by měli zpracovávat podání pouze oni. Na hranici těchto oblastí přijímá míč S2 v případě, že podává soupeř ze svého levého rohu, při podání z pravé strany pokrývá tento prostor S1. Příjem provádí hráči většinou hlavou, což je nejpřesnější, ale S2 je často nucen vzít míč směřující doprava nohou, aby se včas stačil přemístit k síti. Ideálně přijmutý míč směřuje volně k síti asi 1,5 -2,0 m od ní a odskakuje bez rotace tak, aby se zastavil přibližně nad pravou boční čárou.
• přesun hráčů = je-li po podání zřejmé, který ze smečařů bude míč přijímat, měl by druhý z nich co nejrychleji běžet k síti a zde zaujmout útočné postavení. Jednak si tím v případě S2 vylepší pozici na rychlý útok, jednak získá více času na zhodnocení situace pro následný postupný útok a zároveň tím na sebe naváže soupeřova blokaře, čímž ztíží činnost soupeřově obraně. N krátce dobíhá za míčem až poté, co je zřejmé, že zpracovaný míč poletí do hřiště - v případě špatného příjmu je připraven vzít z voleje míč dopadající mimo. Při dobrém příjmu má N dost času na vlastní technické provedení nahrávky, ale ještě před provedením nahrávky musí sledovat postavení soupeřova bloku i obou vlastních smečařů, aby po vyhodnocení situace nahrál smečaři ve výhodnější pozici.

2. fáze = postupný útok S1 či S2 (rychlý útok N nebo S2) - varianty nahrávky a útočného úderu z různých útočných prostorů, vykrývání útočícího smečaře (obr. 2-1A, 2-2A) = oba smečaři jsou připraveni u sítě ve chvíli, kdy N provede nahrávku (a). Okamžitě poté se stahuje N zpět k zadní čáře (b) cca 4-5 m od sítě a druhý smečař do prostoru za útočícího smečaře (c), čímž se oba připraví na vybrání míče, který se může odrazit od bloku po útočném úderu (d). Rychlý útok S2 se v této kombinaci vyskytuje poměrně zřídka, protože podání musí jít na S1 a příjem musí být velmi přesný, aby měl útočný úder smysl. Častěji zahrává rychlý útok N levák, neboť při dobrém příjmu má zcela odkrytu levou stranu soupeřova hřiště - pak může zahrát i nepříliš prudký, zato však umístěný úder podél sítě k levé boční čáře nebo dokonce zahrát překvapivý úder do nepozorného blokaře.

• nahrávka = nahrávka musí být rychlejší, polovysoká 1,3 - 2,0 m a směřující více na síť nebo dokonce za síť (je-li blokař od S1 dále či není-li tak pohyblivý). Nevhodná je nahrávka vysoká, příliš do těla nebo daleko od sítě, protože v takovém případě jsou útočné možnosti S1 silně omezeny. N by měl na S1 nahrávat pouze v případě dobrého příjmu blízko sítě, neboť v opačném případě má blokař dobrou šanci S1 pokrýt.
• útočný úder = základem útoku S1 je prudký smeč hranou podrážky či silně rotovaný smeč podrážkou do OBP - čím blíže je úder hrán k síti, tím účinnější je. Při posunu obrany doprava může S1 zahrát smeč vnitřní stranou mezi oba obránce a je-li ponechána levá boční strana bez pokrytí, volí S1 buď obtížný smeč vnitřní stranou podél levé boční čáry nebo míč zkrátí. Obtížné je vytlučení bloku prudkou ranou, snazší je provést ho silně rotovaným smečem patou hraným z výšky přímo proti bloku.

• na bloku zůstává S1 (obr.3-1) nebo S2 (obr. 3-2) = jde o typické obranné postavení, protože po útočném úderu je smečař buď přímo u sítě (smečoval-li), nebo blízko ní (při vykrývání druhého smečaře). Sled jednotlivých přesunů je následující - N pokračuje v přesunu z vykrytého prostoru zpět k zadní čáře (a), neblokující smečař se vrací na své místo (b) a smečař-blokař se rychle přemisťuje do středu sítě (c), kde je připraven zabránit útočnému úderu soupeře.
• N blokuje = je velmi vzácná varianta obrany, která předpokládá vysokého N s dobrým blokem. Po zahrání útočného úderu se nejprve SP i SL vrací z útočného a vykrývaného prostoru zpět k zadní čáře(a,b) a poté se N rychle z vykrývaného prostoru přemístí na blok (c).

1. fáze = postavení při podání soupeře, příjem podání (přihrávka), pro N praváka i leváka - je velmi podobné jako u kombinace smečařů praváka s levákem, a proto jsou zde popsány pouze odchylky specifické pro tuto variantu. N stojí buď za přijímajícími hráči nebo stojí u sítě mimo hřiště podle své nahrávačské nohy - pravák vlevo, levák vpravo. Po podání, příjmu a přesunu všech tří hráčů k síti zaujmou hráči téměř stejné postavení jako u hry praváka s levákem, výjimkou je postavení S2, který očekává nahrávku přes síť blíže k pravému kůlu v prostoru asi 1-2 m od boční čáry a těsně u sítě.

2. fáze = postupný útok S1 či S2 (rychlý útok N, S1 či S2), varianty nahrávky a útočného úderu z různých útočných prostorů, vykrývání útočícího smečaře (obr. 2-1B, 2-2B) = oba dva smečaři jsou připraveni u sítě ve chvíli, kdy N provede nahrávku (a). Okamžitě poté se N stahuje (b) za útočícího smečaře a stejně tak couvne zpět od sítě i druhý smečař (c), čímž se oba připraví na vybrání míče, který se může odrazit od bloku po úderu útočícího smečaře (d). Mnohem častěji než v první variantě se zde uplatňuje rychlý útok, který zahrává buď S1 nebo N. V případě rychlého útoku musí S1 dát N najevo svůj úmysl útočit, aby nedošlo k jejich vzájemné kolizi při snaze zahrát míč. S1 hraje většinou prudký smeč vnitřní stranou dozadu či do strany nebo smeč hranou podrážky podél sítě anebo naopak zkrácení míče či smeč podrážkou. N se dostane k rychlému útoku pouze v případě, že je příjem kvalitní, blízko sítě a pomalejší, přičemž S1 sám nehodlá rychlý útok zahrát a navíc obrana soupeře není dostatečně připravena - pak N může zahrát i nepříliš prudký, zato však umístěný úder podél sítě k jedné z bočních čar nebo dokonce zahrát překvapivý úder do nepozorného blokaře.

- útočí S2 (obr. 2-2B) = těsně před nahrávkou stojí S2 u sítě tak, že je levým bokem natočen k nahrávači a je připraven zahrát míč směřující za síť proti němu. Nahrávka není příliš vysoká, je poměrně rychlá a často není příliš přesná, a proto musí osvědčit S2 rychlou reakci a mít dost dlouhý dosah smečařské nohy za síť. Pro vlastní útočný úder má S2 několik variant - základem je tvrdý, razantní smeč nártem (z podstatě háček) podél sítě do prostoru OBL nebo přímo do odkrytého blokaře soupeře. V případě, že obránci soupeře vybíhají směrem doleva k pokrytí tohoto úderu, volí S2 prokopnutí míče do levého obranného rohu nebo ještě lépe - naznačí původní razantní úder a v poslední chvíli promáchne nohou mimo míč, který tak dopadá do hřiště v nekrytém prostoru OBP.