3.4.2.3.5. Nahrávka hlavou

je často používaný způsob nahrávky především ve dvojkách a po zpracování míče s následným vysokým odskokem. Její výhodou je velmi vysoká přesnost a kratší doba letu míče, nevýhodou pak možnost zahrátí pouze na kratší vzdálenost 0,5 - 3 m a pouze z větší výšky (minimálně z úrovně výšky postavy).

Technická stránka nahrávky

Technické provedení:

Nahrávající hráč sleduje pozorně míč tak, aby ten byl v okamžiku přihrávky nepatrně před ním nebo nad ním. Stojí mírně rozkročen,obě nohy pokrčené a jedna z nich poněkud vpředu - je to ta, kterou má hráč vpředu při nízkém startu. Míč musí být před hlavou ve směru, kam se hráč chystá nahrát. Plynulým narovnáváním pokrčených nohou a současným pohybem těla vpřed se hlava blíží k míči a středem horní části čela udeří míč do spojnice DLh a DPh. Čím níže do spodní poloviny míče hlava udeří, tím má míč kolmější směr a naopak. Výška nebo rychlost nahrávky je regulována rychlostí, s jakou hlava do míče udeří, a ta je zase regulována rychlostí natažení pokrčených nohou a pohybu těla. Ale až na výjimky nikdy nedojde k tomu, aby hráč k pohybu nohou a těla přidával i výskok.

 

Varianty nahrávky:

  1. kolmá nahrávka = tento druh nahrávky je hrán tak, aby míč vyletěl od nahrávače kolmo vzhůru a po případném dopadu buď vyskočil do toho samého prostoru, nebo nepatrně směřoval k síti. Hráč se musí dostat přesně pod míč, aby ho mohl udeřit kolmo vzhůru, velmi často v záklonu a v nízkém podřepu.

  2. nahrávka pro leváka = po příjmu od leváka letí míč k pravákovi z pravé strany směrem k levému kůlu sítě, což nahrávku hlavou poněkud ztěžuje. Aby nahrávač přijmutý míč zastavil v krátké kolmé nahrávce nebo jej přehrál podél sítě, musí v okamžiku nahrávky stát téměř čelem k přibližujícímu se míči, tj. levým bokem nebo dokonce zády k síti. Nepodaří-li se tedy přijímajícímu hráči zpracovat soupeřův míč dostatečně klidně, má nahrávač ztíženou pozici pro vlastní náhru i zhoršený přehled o postavení blokaře.

  3. nahrávka vyššího míče blízko za tělem = ocitne-li se míč před vlastní nahrávkou za tělem a hráč by už nestačil couvnout a nahrát zpředu, musí se co nejvíce prohnout, aby se čelem dostal za míč nebo alespoň pod něj. Úder čelem pak musí být veden s větší razancí, neboť se v této situaci vůbec neuplatní energie narovnávajících se nohou, v čemž si může hráč vypomoci rychlým výskokem.

Nejčastější chyby v provedení:

Taktická stránka nahrávky hlavou

Je zcela shodná s taktikou nahrávky vnitřní stranou nohy.

Výška nahrávky:

Při nahrávce hlavou je velmi těžké nahrát míč přesně do větší výšky než cca 2,5m. Při nižší nahrávce je komplikující okolností to, že nahrávač má velmi málo času na uvonění prostoru po nahrávce a prakticky tak ztěžuje (někdy i znemožňuje) rychlou smeč z voleje.

Směr nahrávky:

Nevýhodou nahrávky hlavou je to, že při správném provedení je obtížné, ne-li nemožné utajit její směr. Nahrávka totiž vždy letí do směru, ve kterém se hráč dívá přes míč, lidově řečeno ve směru jeho nosu.

Rychlost nahrávky:

Rychlejší nahrávka hlavou je problematická, protože ji nelze zahrát na delší vzdálenost a smečař má pak velmi málo času na vlastní útok.

Použití nahrávky hlavou ve trojicích:

Používá se hlavně poté, co polaři vybrali prudký míč, který velmi vysoko odskočil a přitom není daleko od sítě. V tomto případě je náhra hlavou jednodušší než nohou, protože míč se ve výšce špatně kontroluje a má navíc před dopadem již značnou rychlost. Často se také využívá z voleje v případě, kdy míč letí poměrně vysoko a dopadá téměř přímo na nahrávačovu hlavu.

Použití nahrávky hlavou ve dvojicích:

Je poměrně častější než ve trojicích, zvláště hrají-li spolu levák s pravákem. Zkrácená doba letu míče a větší přesnost jsou výhodou, která někdy převáží nad nevýhodou snadného odhadnutí směru nahrávky. Zvláště po vysokém příjmu směřujícím blízko k síti je velmi obtížné nahrát levákovi nohou, a proto praváci tento způsob nahrávky používají poměrně často.

Použití nahrávky hlavou v jednotlivcích:

V singlech je nahrávka téměř vždy spojena s příjmem soupeřova útočného úderu, a proto je její použití popsáno v kapitole Příjem míče.

Rozdíly mezi nohejbalem a fotbaltenisem vzhledem k nahrávce hlavou:

V technice i taktice této nahrávky neexistují mezi nohejbalem a fotbaltenisem žádné rozdíly. Protože však nahrávky hlavou na delší vzdálenost jsou velmi obtížné až nemožné, používá se ve fotbaltenisu hlava k nahrávce jen výjimečně, blízko sítě nebo po vysokém příjmu míče dopadajícím přímo na hráče.