než nártem nebo smečí je zatím málo používané, ale vývoj hry a růst kvality hráčů určitě přinese i větší využití těchto méně obvyklých provedení.

Technická stránka podání

závisí na způsobu, kterým je podání provedeno:

1. podání halfvolejem (drop-kick) = je v podstatě podání přímým nártem, při kterém však hráč zasáhne míč až těsně po jeho odskoku od země. Kvůli dopadu míče na zem a hlavně kvůli nízkému letu míče stojí podávající o něco dále od podávací čáry a nekope do míče příliš velkou silou. Špička podávající nohy směřuje k zemi, koleno je předsunuté - přímý nárt udeří téměř kolmo do míče těsně před úrovní stojné nohy, takže míč nedostane žádnou velkou rotaci, plachtí vzduchem a většinou minimálně odskakuje. Právě minimální odskok je největší předností této varianty podání, naopak její nevýhodou je, že směr podání je zřetelný a velmi těžko se v poslední chvíli dá změnit.
2. podání ze země = podávající si položí míč cca 0,5 -1,5 m za podávací čáru a stoupne si na 2 kroky od něj. Po prvním kroku k míči se mírně odkloní nalevo od míče a pokrčí trochu stojnou nohu. Hráč má při druhém kroku pravou nohu již těsně za míčem, propíná špičku její chodidla tak, aby podrážka byla téměř u země a nárt byl mírně sklopený dopředu. Takto připravený zasahuje středem nártu nebo spíše blíže ke špičce míč co nejníže - tím, že míč jakoby podkopává, dosáhne podávající toho, že míč nemá horní rotaci, či dokonce někdy přelétá síť s mírnou zpětnou rotací. To mu samozřejmě dodává velmi nízký a krátký odskok, obdobně jako v první variantě.
3. podání vnitřní stranou nohy = hráč si nadhazuje míč šikmo k síti vpravo od sebe jako při smeči vnitřní stranou. Podávající noha však provádí pohyb sdola nahoru, takže míč zasažený nejprve ve spodní části a poté i ve středu roztočí s horní rotací. Podle místa prvního doteku míče má vyšší či nižší dráhu letu a slabší či silnější rotaci, podle naklonění vnitřní strany nohy a síly úderu dopadá blíže či dále od sítě - v každém případě však má vysoký a dlouhý odskok.
4. podání jako zkrácený míč = jde o velmi efektní, ale mimořádně riskantní variantu podání v jednotlivcích. Hráč se staví k míči jako na smečované podání, ale v poslední chvíli - když vidí, že si soupeř odstoupil na zpracování po dopadu - zahraje zkrácený míč.

• hráč udeří míč v nesprávné výšce = jde o nejčastější chybu u varianty drop-kick - hráč zasáhne míč předčasně, když se ještě téměř neodlepil od země, čímž se energie nártu ztlumí a míč nepřeletí přes síť. Nebo naopak zareaguje opožděně a míč se už zvedá do větší výšky, takže kop je směrován více do výšky a letí až za čáru podání.
• hráč zasáhne míč nesprávnou částí nohy, nesprávnou silou, do nesprávné části míče = jde o chyby obdobné jako u dříve probraných druhů podání

Zatím se tyto varianty používají spíše jen jako moment překvapení nebo jako taktická varianta, jejímž cílem je snaha o špatný příjem soupeře po neočekávaném podání. Prostory ze kterých / do kterých se podává, jsou shodné s podáním nártem, stejně jako obrana proti nim i ztížení obrany proti nim.

Použití těchto podání ve dvojkách: má zatím význam pouze jako moment překvapení.

Pro hráče singlů je velmi důležité ovládat z výše uvedených variant alespoň první dvě, neboť jejich krátký a nízký odskok činí velké potíže hráčům přijímajícím míč halfvolejem těla. Minimální odskok spolu s malou energií míče jim totiž nedovolí vyzdvihnout míč více do výšky a blíž k síti, takže pro následný útok z větší vzdálenosti od sítě mají málo času.

V technice a taktice těchto podání neexistují mezi nohejbalem a fotbaltenisem žádné rozdíly.