Hráč stojí mírně rozkročen s vahou těla na obou nohách čelem k přilétajícímu míči. Ve chvíli, kdy míč dopadá blízko jeho nohou (asi do vzdálenosti max. 50 cm před tělem a max. 30 cm za tělem), vytočí špičku vybírající nohy směrem ven od těla. Těsně po dopadu míče nastaví hráč hráč vnitřní plochu nohy (placírku) proti němu tak, aby se dotkla míče po jeho odrazu ve výši 1 - 20 cm. Plocha nohy je nastavena tak, aby odražený míč směřoval obloukem do hřiště nejlépe ke spoluhráči - míč se odráží přibližně do směru kolmice na vnitřní stranu nohy. Při výběru je špička nohy zpevněna, zatímco zbylá část nohy od kolena dolů je uvolněna tak, aby pohltila a ztlumila energii prudkého míče. Přes toto zlumení má většina halfvolejů menší či větší zpětnou rotaci, s čímž musí spoluhráči při dobíhání počítat.

1. vysoko před stojnou nohou = dopadá-li míč příliš před hráčem, je nutné vysunout koleno co nejvíce dopředu a dolní část nohy naopak tlačit dozadu, aby se míč odrazil vpřed a nepřeletěl nohu.
2. pod tělem = letí-li míč přímo pod osu těla, je obtížné proti němu nastavit vnitřní plochu nohy. V tomto případě většina hráčů nastavuje k míči vnější nárt se špičkou propnutou směrem na druhou stranu těla.
3. stehnem = vysoko odražený míč, který směřuje přímo na hráče do oblasti jeho beder, je možné vzít boční plochou stehna za současného pootočení těla.
4. halfvolej z vysokého dlouhého míče = vysoký míč zadarmo (popř. vysoké podání) je nutné vzít tak, že hráč prakticky přeběhne dopadající míč a po jeho odrazu ho bere až za stojnou nohou. Vybírající noha tak prakticky překryje odražený míč a nepodaří-li se ho vzít přesně vnitřní plochou, odrazí se buď od kotníku nebo dokonce od lýtka
5. halfvolej v běhu = především ve dvojkách musí polař vybírat míče v blízkosti těla v běhu, takže se ztěží může připravit na správné nastavení chodidla a míč vybírá před tělem špičkou, patou, kotníkem či holení nebo naopak za tělem vnějším nártem či kotníkem nohy pozdržené za tělem.

• hráč zasáhne míč v nesprávné vzdálenosti a výšce = pro dobré zpracování je důležitý správný odhad okamžiku dopadu míče a včasné zaujmutí postoje pro halfvolej v době, kde se míč začíná po dopadu zvedat - promešká-li hráč tuto chvíli, musí brát míč ve větší výšce, což je pro zpracování mnohem náročnější. Má-li hráč při dopadu míč příliš před sebou, většinou k němu natahuje nohu rovně, bez předsunutého kolena, a míč buď ztlumí na zem, nebo ho zasáhne tak, že mu přeletí přes nohu daleko dozadu. Naopak přeběhne-li hráč dopadající míč více, zasáhne ho buď z voleje, nebo jen obtížně nastaví placírku a míč ztlumí k zemi.
• hráč nesprávně nastaví nohu proti míči = velmi častou chybou začátečníků je to, že chodidlo k odrážejícímu se míči sice správně zvedne, ale nezaklopí placírku proti směru letu míče. Ten se pak neodráží dopředu či nahoru, ale přelétává nohu obloukem dozadu.
• hráč zpracuje míč nesprávnou silou = začátečníci při výběru míče často zapomínají povolit dolní část nohy, aby se o ní míč ztlumil. Pak úder sice vyberou, ale míč letí nezpracován příliš daleko buď mimo hřistě, nebo zpět k soupeři.

Účelem halfvoleje je převážně zpracovat soupeřův útok směřující do místa poblíž obráncových nohou, tj. ztlumit prudký úder soupeře, zastavit let míče a pokud možno co nejlépe jej nasměrovat ke spoluhráči. Protože halfvolej se dá s jistotou hrát pouze velmi blízko hráče a je velmi pravděpodobné, že se smečař zaměří na smeč právě mimo hráče, je třeba velmi pozorně sledovat záměry smečaře a předvídat jeho útočný úder. Je-li smečař razantní a technické údery používá jen velmi málo, je lepší se stáhnout více k zadní čáře nebo až za ní. Je-li naopak smečař velmi technický, je vhodné se vysunout více do pole a vylepšit si tak pozici pro pokrytí jeho falšovaných úderů.

Jde o nejčastější a mnohdy jediný možný způsob vybrání míče dopadajícího v blízkosti hráče. V zápasech kvalitních soupeřů však obránce málokdy může použít halfvolej v klidu, bez pohybu, mnohem častěji je donucen zahrát halfvolej při zabíhání za blok, vybíhání na úder do strany nebo při stahování z bloku směrem k zadní čáře. Úder je v těchto případech většinou velmi prudký a nečekaný a hráč nemá příliš času na to, aby se k halfvoleji připravil - z tohoto důvodu je naprosto nezbytné, aby všichni hráči uměli zahrávat halfvolej oběma nohami.

V technice i taktice halfvoleje neexistují mezi nohejbalem a fotbaltenisem žádné rozdíly.