KapPoleVolej

3.4.2.2.3. Výběr míče z voleje

je velmi náročný a riskantní způsob vybírání soupeřova útočného úderu, a proto se ve dvojkách a trojkách používá velmi zřídka, spíše jako východisko z nouze, není-li jiná možnost. Většího významu tento způsob nabývá ve hře jednotlivců u hráčů s agresivním pojetím hry, nebo jako taktická varianta změny stylu hry.

Technická stránka voleje

Technické provedení:

Nejčastěji vybírají hráči míč z voleje pomocí vnitřní strany nohy - tento způsob je téměř shodný s provedením nahrávky vnitřní stranou. V tomto případě je však náročnější to, že míč na nohu přilétá buď velmi rychle (při ošetřovaném smeči), nebo z velké výšky (při míči zadarmo), což zvyšuje nároky na přesné zasažení míče.

Varianty výběru z voleje:

výběr nártem = tento způsob je téměř shodný s nahrávkou nártem, ale kvůli značné energii dopadajícího míče je mimořádně důležité zasáhnout střed míče středem nártu, jinak má vybraný míč značný rozptyl.

výběr hrudí = tento způsob je popsán v kapitole Výběr míče tělem.

výběr na stehno = přilétá-li míč shora těsně k hráči, ale z nějakých důvodů už ho není možné vzít hlavou, je vhodné ho vybrat plochou stehna. Hráč musí zpevnit všechny svaly vybírající nohy a středem čelní části stehna udeří míč zespodu, resp. nechá ho na stehno dopadnout.

Nejčastější chyby v provedení:

špatná koordinace pohybů (tajming) = i při míči zadarmo není úplně lehké přesně odhadnout let míče, včas k němu doběhnout nebo naopak před ním couvnout a správně nastavit nohu nebo tělo k míči.

zahrání míče nesprávnou intenzitou = míč dopadající z voleje má poměrně velkou energii, kterou musí hráč eliminovat. Jestliže hráč ztlumí míč příliš mnoho (např. příliš povolenou nohou), míč odskočí jen velmi nízko nebo sjede po hráčově noze či těle, naopak při příliš tvrdém úderu do míče se může odrazit mimo hřiště, blízko k soupeřovu bloku nebo dokonce zpět k soupeři.

ostatní chyby jsou shodné s chybami nahrávek prováděných konkrétním způsobem

Taktická stránka

Jako východisko z nouze, když předčasně vybíhá na výběr soupeřova krátkého úderu dopředu a soupeř naopak zahraje delší smeč, nemá obránce jinou možnost než volit výběr z voleje. Musí tedy již v okamžiku tohoto předčasného vyběhnutí počítat s touto možností a být na ni podvědomě připraven, což mu dává poněkud větší šanci úspěšného výběru. Naopak cíleně bere hráč míč z voleje po míči zadarmo, nepříliš rychlém a bez razance - tím se hra zrychlí a útočící strana ztíží soupeřovi obranu.

Použití výběru z voleje ve trojicích:

Je velmi řídké, protože i míče z dálky mají poměrně velkou razanci a je mnohem méně riskantnější nechat je dopadnout než vzít z voleje. Vzácně je pak k volejovému výběru donucen blokař, který se opožděně stáhl od sítě a čelí dlouhému smeči soupeře.

Použití výběru z voleje ve dvojicích:

Je o něco častější než ve trojicích, především po předčasném vyběhnutí na krátký míč a následném dlouhém smeči nebo při stahování z bloku do pole po soupeřově nahrávce dále od sítě.

Použití výběru z voleje v jednotlivcích:

Hru blíže u sítě vyžadující velmi často brát útok soupeře z voleje používá hráč jako taktickou variantu nátlakového stylu za účelem změny rytmu hry a znervoznění soupeře.

Rozdíly mezi nohejbalem a fotbaltenisem vzhledem k výběru z voleje:

V technice tohoto způsobu výběru neexistují mezi nohejbalem a fotbaltenisem žádné rozdíly. V taktice však je značný rozdíl v tom, že hráči fotbaltenisu by měli jakýkoli míč zadarmo brát z voleje a ušetřit tím jeden dopad, který jim podstatně usnadní útočný úder nebo umožní další herní variantu. Nohejbalisté toto nepotřebují, a proto nechávají míče zadarmo dopadnout do hřiště - usnadňují si tím jejich výběr, ale zároveň se tím zpomaluje hra.