(přihrávka hlavou) je nejčastěji používaný způsob zpracování ve dvojkách a trojkách u podání a zadarmo zahraných smečů s odskokem alespoň do výše hráčových ramen. Jeho výhodou je vysoká přesnost a snazší zpracování míče, nevýhodou pak nutnost přijmout míč přesně ve směru jeho letu.

Technické provedení:

Přijem hlavou je technicky v podstatě shodný s nahrávkou hlavou. Narozdíl od nahrávky však přijímaný míč přilétá směrem do hráče a většinou velkou rychlostí, takže na vlastní provedení příjmu je velmi málo času. Hráč musí odhadnout, kdy je nejvhodnější chvíle míč na jeho klesající dráze hlavičkovat, což je přibližně v rozmezí maximálně výšky jeho postavy a minimálně do úrovně jeho hrudi. V této výšce hlavičkuje středem horní části čela do míče na spojnici DLh a DPh, a to tím níže, čím chce míč přijmout do větší výšky a naopak. Zároveň s dotykem míče poněkud povolí nohy (pokrčí nebo se pohoupne zpět), aby od hlavy míč neodletěl příliš prudce a příliš blízko k síti.

1. příjem na smeč druhým dotykem = pro nahrávače je výhodnější zpracovaný nižší příjem, protože při předpokládané nahrávce nohou může míč lépe kontrolovat a zároveň periferně sledovat dění na soupeřově polovině hřiště. Pro moderní hru (a to především ve dvojkách) je však vhodné hrát příjem poněkud vyšší, minimálně do úrovně sítě, což sice o něco ztíží nahrávači vlastní nahrávku, ale zároveň mu to umožní využít nepřipravenosti soupeře a místo nahrávky překvapivě zaútočit z druhého dotyku.
2. příjem na nahrávajícího leváka = je ztížen tím, že příjem nemůže být zahrán tak blízko k síti jako u praváka, protože míč by přelétával k nahrávce až na pravou nohu (nahrávající levák pak musí volit mezi velmi obtížnou kolmou náhrou levou nohou před tělem, nebo náhrou pravou nohou s mnohem menší jistotou). Přilétající míč tedy musí přijímající hráč dostatečně ztlumit hlavou současně s mírným zakloněním těla a pohoupnutím v kolenou.
3. trojkový příjem na praváka nahrávajícího levákovi = musí být zahrán tak, aby míč neletěl příliš rychle a nevytlačoval nahrávače příliš ven ze hřiště - takto přijatý míč velmi rychle nalétá do nahrávačova těla a obtížně se kontroluje. Obdobně jako v předchozí variantě nesmí být zahrán příliš blízko k síti.

Účelem každého příjmu podání a míče zadarmo (tedy i příjmu hlavou) je dopravit míč co nejrychleji a nejbezpečněji k síti, aby zde měl nahrávač co nejlepší pozici pro nahrávku, popř. pro rychlý útok. Řada hráčů příjem podání podceňuje a jimi přihrané míče mají veliký rozptyl jak po celém hřišti, tak ve výšce zpracovaného míče. To vytváří nejen obtížnou situaci pro nahrávače, který se nemůže plně soustředit na vlastní nahrávku a koncentruje se spíše na rychlou reakci na nesprávně přihraný míč, ale zároveň značným způsobem ztěžuje (a někdy i vylučuje) použití nějaké herní kombinace nebo některého účinného útočného úderu. Zkušení hráči s trochou nadsázky říkají, že dobrý příjem je polovina bodu, ale mnohdy by se hodilo spíše říci, že špatný příjem je napůl pokažený útok.

V technice i taktice tohoto způsobu příjmu neexistují mezi nohejbalem a fotbaltenisem žádné rozdíly.