zahrnuje všechny v předchozích kapitolách nepopsané herní činnosti, díky nimž smečař oklame soupeřovu obranu a získá jimi přímo bod nebo jimi podstatně ztíží soupeři možnost útok úspěšně zachytit - chytrý hráč i bez mimořádných tělesných dispozic může díky tomu získat řadu důležitých bodů. Dobře provedené oklamání přináší útočníkovi kromě snadného bodu i určitou psychologickou výhodu a může soupeře někdy znervoznět. Velká variabilnost této činnosti umožňuje obzvláště ve dvojkách její časté použití, a proto by ji vyspělí hráči měli používat poměrně často.

Technické provedení:

Oklamat soupeřovu obranu lze mnoha způsoby (jedním z nich je v jiné kapitole popsané ulití, nahození či vytlučení bloku), přičemž dobrý je každý způsob, který vede k dosažení bodu. To nejdůležitější je přesvědčit soupeře o tom, že útočník hodlá zahrát jeden druh útočného úderu a v okamžiku, kdy je obránce na tento úder plně soustředěn, zahrát úder zcela jiného charakteru, razance nebo směru.

1. stažení míče = používá se v případě, kdy míč směřuje nad síť nebo těsně za ní a soupeř vybíhá do strany, aby pokryl prudký úder nad sítí nebo háček. Smečař tento úder předstírá, ale v poslední chvíli neudeří do míče, nýbrž se nohou dostane pod něj a špičkou ho zastaví a ztlumí tak, že míč pouze lehce spadne za síť s minimálním odskokem.
2. naznačení voleje a zahrání po dopadu = smečař dostává vyšší náhru a předstírá volejový smeč tak, že pohybem těla i nohy jde za míčem. V poslední chvíli však úder nerealizuje (většinou nedokončí pohyb nohy od kolena dolů) a zastaví se. Míč nechá padnout na zem a ihned se připraví na smeč po odskoku, tj. rychle se přesune k míči podle jeho letu a nakročí si ke smeči.
3. odhození míče hlavou = hraje se po vyšší pomalé nahrávce nad síť, kdy soupeř očekává prudký smeč dozadu či do strany a předčasně do tohoto směru vybíhá. Smečař poté zahraje míč nad sítí čelně nebo bočně hlavou do protisměru.
4. překročení voleje = vyžaduje pomalejší nahrávku a velmi rychlou smečařskou nohu. Hráč totiž provede smeč z voleje, ale pouze tak, že smečařská noha promáchne nad padajícím míčem. Po dopadu musí hráč rychle získat stabilitu a připravit se na další úder.
5. naznačení voleje pravou a dopadový smeč levou nohou = hraje se z nahrávky na volej, která směřuje podél sítě - hráč naznačí volej nebo překročí míč a rychle přenese váhu těla ze stojné nohy na smečařskou. Míč mezitím přeletí doleva a hráč jej může zahrát levou nohou do odkrytého pole.
6. naznačení smeče doleva a odstrčení míče doprava = hraje se po nahrávce zleva blízko sítě nebo těsně nad ní. Soupeři vykrývají zadní a levou boční čáru, ale noha jde rychle před míč, zastaví se a úderem vnější strany chodidla do míče jej odstrčí doprava.

Prostor, ze/do kterého se oklamání soupeřovy obrany hraje:

Oklamat soupeř lze kdekoli v útočném prostoru sítě a do jakýchkoli obranných prostorů, zásadní podmínkou je ale to, že míč je velmi blízko sítě. Čím dále je míč od sítě, tím je šance na oklamání menší a naopak. Podstatně lépe se také oklame soupeř v prostoru ÚS, než v ÚL a ÚP blízko kůlů sítě, protože z tohoto prostoru musí obrana očekávat větší škálu útočných úderů.

Jedinou obranou je maximální koncentrace na úmysl smečaře a vyčkávání do poslední chvíle, kdy už smečař při svém postavení může zahrát pouze jeden úder. Zkušený polař může někdy dosáhnout úspěchu tím, že oklame klamajícího smečaře - naznačí mu vyběhnutí určitým směrem, jako kdyby "naletěl" na jeho předstíraný úder a pak se rychle vrátí do předpokládaného směru lehkého skutečného úderu.

Oklamání je velmi časté vzhledem k tomu, že většina polařů za blokem i bez bloku vybíhá do směru předpokládaného úderu velmi brzy, mnohdy předčasně s cílem vzít razantní úder nebo přinutit smečaře zahrát úder mnohem náročnější. Na druhou stranu je třeba hrát toto oklamání velmi pestře, neboť opravdu dobří polaři/blokaři přemýšlí nad smečařovým stylem a jsou schopni jeho oblíbený nebo častěji opakovaný klamavý úder vystihnout.