3.4.1.2.7. Urychlený smeč

(nazývaný rychlík) je obtížný úder, při kterém smečař zasáhne míč brzy po jeho odskoku v době, kdy má míč ještě stoupající tendenci. Rychlík klade velmi velké nároky na obratnost a pohybovou koordinaci hráče, a proto je cíleně hrán velmi zřídka. Opodstatnění má v případech, kdy míč letí blízko k síti, není možné zahrát volej a hrozí nebezpečí, že blok soupeře útočnou akci přeruší.

Technická stránka smeče

Technické provedení:

Smečující hráč stojí při úderu u sítě blízko místa, kam míč dopadá a je připraven na zahrátí smeče vnitřní stranou nohy. Narozdíl od něj však zahájí celý pohyb dříve tak, aby míč zasáhl v okamžiku, kdy se dostává 10-20 cm nad síť. Vzhledem k relativně značné rychlosti odraženého míče musí být i pohyb smečařské nohy oproti normálnímu smeči zrychlený a noha musí míč zasáhnout skutečně velmi přesně a v uvedeném výškovém rozmezí. Míč má velkou rychlost, letí téměř rovně a bez rotace k zadní čáře a po dotyku se zemí sklouzává s rychlým, nízkým odskokem.

 

Varianty smeče:

  1. halfvolejový rychlík = někdy míč letí k síti v ostrém úhlu a je zřejmé, že se zastaví buď nad sítí nebo i za ní, na což reaguje soupeř nabíhaným blokem s úmyslem akci přerušit. V tu chvíli je výhodné zahrát rychlík těsně po dopadu (5-20 cm od země) do směru nabíhajícího blokaře - míč má pak plochou, prodlouženou dráhu letu a blokař se ho buď obtížně snaží zpracovat ve výšce mezi kolenem a kyčlem, nebo ho nezasáhne a míč dopadá s nízkým odskokem k zadní čáře.
  2. ztlumený rychlík = je velmi náročnou variantou, kdy smečující noha se v poslední chvíli před úderem zpomalí až zastaví, míč na ni prakticky naletí, ztlumí o ni své stoupání a lehce přeletí přes síť do nekrytého prostoru
  3. rychlík nártem = zahrávají mimořádně disponovaní jedinci podobně jako smeč nártem
  4. rychlík hlavou = dostane-li smečař nahrávku po dopadu, která volně přilétá blízko k síti a vidí, že soupeř z druhé strany doběhl a chystá se už zvednout nohu na blok, může zahrát v poslední chvíli rychlík hlavou. Díky tomu může hrát míč ve větší výšce než nohou a může míč umístit mnohem přesněji mimo blok podél sítě.

Nejčastější chyby v provedení:

 Taktická stránka smeče

Prostor, ze/do kterého se smečuje:

Rychlík se používá většinou jako nouzový úder, a proto je možné ho zahrát všude a do všech prostorů, kde a kam si to situace vyžaduje.

Obrana proti rychlíku:

To, že soupeř bude hrát rychlík, se špatně odhaduje, ale je-li to zřejmé, je nutné postavit blok ihned po náhře a vydržet nad sítí až do vlastního úderu. V poli pak je vhodné posunout se o něco zpět za zadní čáru a pokusit se ho vybrat až po jeho klouzavém odskoku.

Použití rychlíku ve trojicích:

Tento úder je vhodný pro míče vybrané v poli, které letí obloukem přímo k bloku - místo lehkého míče zadarmo nebo vrácení míče zpět do pole na třetí dotyk je možné využít momentu překvapení a zahrát rychlík.

Použití rychlíku ve dvojicích:

Jako cílený úder je poměrně riskantní, ale má opodstatnění tehdy, když smečař po nahrávce k síti promešká možnost voleje a vidí nabíhat blokaře, který by míč mohl zašlápnout. V soubojích u sítě je pak velmi účinná varianta rychlíku hlavou, díky níž může smečař získat bod i z vyšší nahrávky blízko u bloku.

Použití rychlíku v jednotlivcích:

Používá se jen v nouzi v případech, kdy míč po výběru z voleje má tendenci rychle odletět za síť.

Rozdíly mezi nohejbalem a fotbaltenisem vzhledem k rychlíku:

Z hlediska provedení i použití smeče neexistují mezi nohejbalem a fotbaltenisem žádné rozdíly. Možnost jeho použití ve fotbaltenisu je však narozdíl od nohejbalu výrazně omezena nutností zahrát většinou třetí úder z voleje.