je zahrání velmi lehkého míče do nevykrytého obranného prostoru soupeře v okamžiku, kdy očekává zcela jiný úder - jde o užitečnou, ale velmi obtížnou herní činnost, která vyžaduje velkou zkušenost, dobré periferní vidění a především velkou herní chytrost hráče. Je-li ulití správně a ve vhodnou chvíli provedeno, přináší útočníkovi snadný a efektní bod "bez veliké námahy". Protože však utajení úmyslu ulít míč do poslední chvíle klade velké nároky na rychlost a obratnost útočníka a chytrý obránce by mohl při častém opakování ulití vystihnout, nedoporučuje se jej používat příliš často.

Technické provedení:

1. ulití vnitřní stranou nohy = hraje se po nahrávce na smeč vnitřní stranou nohy a na smeč hranou podrážky blízko u sítě nebo nad sítí. Hráč předstírá prudký úder, ale v poslední chvíli nohu před míčem zbrzdí a zahraje míč vnitřní stranou lehce z boku nebo zespoda. Ten pak lehce dopadá za síť s minimálním odskokem.
2. ulití vnější stranou nohy = používá se po nahrávce nad síť, kdy soupeř očekává prudký smeč nad sítí nebo smeč vnitřní stranou nohy. Hráč rychlým pohybem smečujícího chodidla těsně předběhne míč a zastaví jej nebo jej dokonce zpětným pohybem odstrčí do protisměru.
3. ulití podrážkou = lze ho použít po nahrávce 10 - 50 cm od sítě, kdy soupeř očekává smeč na zadní nebo boční čáru. Hráč se odkloní od míče a lehkým dotykem podrážky posune míč za síť do volného prostoru.
4. ulití hlavou = hraje se po dopadu po pomalé vysoké nahrávce těsně u sítě nebo nad sítí, kdy soupeř očekává smeč po síti do strany. Hráč po nápřahu a náznaku smeče nohu rychle stáhne a skrčí se pod míč, který lehce přehodí přes síť většinou v opačném směru předpokládaného smeče.
5. ulití tělem = lze ho použít po nahrávce do těla z voleje (dlouhá nahrávka na druhého smečaře), kdy soupeř očekává prudký úder dozadu - míč je utlumen na hrudi tak, že lehce dopadá shora dolů za síť
6. ulití rychlíkem = provedení je shodné jako při rychlíku, pouze s tím rozdílem, že v poslední chvíli před úderem do míč hráč téměř zastaví nohu, takže stoupající míč do ní jen lehce narazí, je ztlumen a dopadá shora za síť s minimálním odskokem
7. ulití prošlápnutím z výšky = používá se hlavně ve dvojkách, když smečař dostane pomalejší nahrávku šikmo k síti proti bloku. V tu chvíli se smečař přikloní k síti, zvedá čelně nohu do výšky proti míči a pak rychlým stažením nohy dolů za současného natažení špičky od sebe míč jakoby odhazuje plochou podrážky pod špičkou. Míč prolétá rychle kolem bloku a s malým odskokem dopadá podél sítě.

• hráč neutají úmysl ulít míč = protože ulití je v podstatě míč zadarmo, ale zahraný ve správnou chvíli na správné místo, je jeho základním požadavkem utajení. Smečař musí být nejen velmi obratný a rychlý, aby byl schopen míč na správné místo zahrát, ale musí mít i výborné periferní vidění, aby ho tam zahrál ve správnou chvíli, kdy to soupeř (podle svého obranného postavení) vůbec nečeká.
• hráč ulije míč příliš vysoko = při ulití většinou míč nemá velkou rotaci a je odhozen sice překvapivě, ale volně. Pokud ho smečař udeří příliš do výšky, je nebezpečí, že rychle reagující polař stačí míč po pomalém odrazu ještě doběhnout.

Prostor, ze/do kterého se ulití hraje:

Vzhledem k tomu, že polař za blokařem většinou buď zabíhá za blok nebo předčasně vykrývá prostor nejsnazšího úderu, používá se ulití ve všech variantách poměrně často. Díky rychlosti úderu je velmi výhodné používat prošlápnutí míče z výšky za blok, protože se jednak obtížně blokuje a jednak ho i zabíhající polař může těžko zachytit.

Z hlediska provedení i použití ulití neexistují mezi nohejbalem a fotbaltenisem žádné rozdíly. Pouze pro smečujícího fotbaltenistu je poněkud ztížená pozice, neboť je nucen hrát ulití většinou z voleje bez možnosti naznačení dopadu.