(též vybití nebo vymlácení bloku) je především ve trojicích velmi častou herní činností, která v moderním nohejbalu nabývá stále většího významu. Vyžaduje však velmi velkou kloubní pohyblivost a většinou silný úder vedený z velké výšky, který je pro hráče menšího vzrůstu poměrně obtížný. Ti mohou vytloukat blok jiným způsobem s využitím technických úderů nebo díky velmi rychlé smečařské noze a značné obratnosti.

Technické provedení:

Vytlouci blok lze různými způsoby, z nichž nejčastěji používaný je pomocí smeče vnitřní stranou nohy. Základem úspěšného vytlučení je vystavení soupeřova bloku do pozice v krajní poloze, kdy má minimální možnost reagovat na úmysl smečaře, popř. využití nevhodného nebo pomalého postavení bloku. Úder vedený z výšky směrem do dálky se odráží od bloku do volného prostoru, nejlépe mimo hřiště na smečařově straně. Smečař při úderu musí dbát na to, aby se ho odražený míč nedotkl (většinou toho dosáhne odkloněním od roviny směru úderu), a zároveň musí vést úder tak, aby (v případě že se blok před ním shýbne nebo ho míč nezasáhne) letěl takovýto smeč do soupeřova hřiště. Současně s úderem musí být smečař připraven vybrat případný zblokovaný míč, který vletěl do sítě, a úlohou nahrávače a druhého polaře je vykrývat prostory pravděpodobného letu míče zblokovaného mimo dosah smečaře.

1. patou = v prostoru ÚP nebo ÚS může smečař obdržet vyšší nahrávku blízko k bloku, na což se blokaři snaží většinou reagovat sešlápnutím míče shora dolů. Toho může rychlý smečař využít tak, že se přikloní k míči a prudkým švihem (smečem patou) ho zahraje z výšky přes blok do dálky - blokař v téchvíli ještě nemá sklopené chodidlo a míč se od jeho podrážky odráží obloukem mimo hřiště. V prostoru ÚL může smečař na dlouhou nahrávku pomocí smeče patou využít bloku, který se k němu snaží přemístit - zahraje úder z výšky přímo do nastaveného bloku a míč se rychle odráží zpět, většinou vlevo mimo hřiště.
2. vytlučení nahozením = je shodné s nahozením bloku zahraným blízko obou postranních čar tak, aby lehce naražený míč směřoval přímo od bloku mimo hřiště
3. vytlučení škrtnutím bloku = je úmyslné zahrání míče k zadní čáře nebo dokonce do autu bez ohledu na postavení polařů s cílem lehce škrtnout blok a získat tak bod nebo alespoň donutit soupeře k přehození míče zpět zadarmo.
4. vytlučení zpod bloku = v případě, že smečař dostane velmi špatnou nahrávku dopadající přímo pod aktivní blok, nemá jinou šanci míč zachránit než tu, že těsně po odrazu prudce nakopne míč nártem nahoru s cílem přiklápějící se blok tečovat nebo silou přetlačit.

• hráč příliš signalizuje úmysl vytloukat = smečař by neměl blokaři usnadňovat jeho obranu tím, že svým postavením dává předčasně najevo úmysl vytlučení. Obratný blokař se pak může v poslední chvíli z bloku sehnout nebo stáhnout a smečař buď může zazmatkovat nebo zahrát dlouhý smeč mimo hřiště.
• hráč má míč při úderu příliš pod blokem = nahrávka pod blok (někdy ještě zhoršená umístěním před tělo) je pro smečaře velmi nepříjemná a dává blokaři velkou šanci míč zblokovat. V takové situaci by smečař neměl hrát žádný prudký úder, natož se pokoušet vytlouci blok - šanci má v tomhle případě pouze lehké naťuknutí míče o blok a rychlá reakce na zblokovaný míč.
• hráč vytlouká příliš lehkým úderem = vytlučení (až na speciální výjimky) je realizováno prudkým úderem, díky němuž míč odlétá daleko od bloku. Pokud smečař nezahraje míč plnou silou, může vytlučený míč letět na soupeřovu polovinu příliš lehce a polaři ho mohou zachránit, nebo může letět zpět na smečařovu polovinu k zadní nebo boční čáře a spoluhráči ho nemusí zachytit.

Zahrávat zde vytlučení je velmi riskantní, protože případný úspěšný blok může narušit smečařovo sebevědomí a zcela otočit průběh setu. Proto se hraje spíše opatrné naťuknutí bloku patou, při němž zblokovaný míč většinou odlétá zpět pomalým obloukem a může být po případném dopadu do hřiště znovu rozehrán.