(často též stopbal, kraťas, někdy nesprávně ulití) je nejpoužívanější technický úder hraný ve všech disciplinách. Při bezchybném provedení jde o velmi efektní a účinný úder, který je velmi těžké pokrýt i v případě, že polař jeho zahrání očekává. Zkrácení patří do základní výbavy každého nohejbalisty a jeho perfektní zvládnutí je podmínkou pro úspěšné výsledky ve všech vyšších soutěžích.

Technické provedení:

V ideálním provedení má hráč míč v pozici přibližně šikmo vpravo před sebou na vzdálenost o něco kratší než je natažená noha. Celý pohyb těla i nohou je téměř shodný s provedením smeče vnitřní stranou nohy a liší se pouze v poslední fázi úderu. Ve chvíli, kdy se smečařská noha zvedá, aby opisovala kruh rovnoběžně nad zemí směrem k míči, chodidlo se náhle sklápí o 90° spičkou směrem k míči. Pokrčené chodidlo se špičkou směrem ke koleni se dostává pod a za míč a vnější špičkou zasahuje míč v části DPh. Pohyb chodidla pokračuje dál tak, že vnější část špičky a nártu přejíždí po míči až do části DPs, čímž dává míči silnou rotaci zpět a mírně doleva. Tento pohyb chodidla je většinou spojen se současným pohybem odkloněného těla na stojné noze směrem doleva, čímž se míč dostává se silnější levou rotací až před tělo, kde chodidlo opouští. Smečařská noha dopadá před tělo nebo pokračuje v rotační pohybu vlevo, obě ruce pomáhají udržovat rovnováhu.

1. kraťas kolmo k síti, tzv. stopbal = je zahráván tak, že špička chodidla zasáhne míč přesně do spojnice DPh a DLh, což míči udělí pouze silnou zpětnou rotaci. Protože se většinou ani tělo neotáčí na špičce stojné nohy a úder do míče je veden z výšky směrem šikmo dolů k síti, míč letí a dopadá kolmo za síť a velmi nízko odskakuje na totéž místo nebo dokonce zpět.
2. míč zkrácený vnějším nártem = je zahráván v případech, že míč je buď ve správné pozici ale příliš daleko od těla nebo naopak příliš blízko těla nízko u země. Špička smečařské nohy se nekrčí ke koleni, ale od něj a zasahuje míč do spojnice DPh a DLh, popřípadě jen do části DLh. Vnější část odklopené špičky a nártu projíždí zleva po obvodu míče a dává mu silnou pravou rotaci. Míč odlétá šikmo vpravo, dopadá těsně za síť a vlivem rotace odskakuje zpět k síti.
3. zašlapávaný kraťas = je hrán z poněkud menší výšky než normálně, ale o to větší silou i rychlostí a do větší výšky. Silná rotace zpět způsobí jeho odskok směrem k síti nebo dokonce přes ní zpět, kde ho sám smečař nebo jeho spoluhráč přeruší.
4. kraťas hraný před tělem = někdy je hráč vystaven situaci, že na třetí dotek má míč blízko u sítě, před sebou a velmi nízko. Místo lehkého překopnutí může zahrát kraťas před tělem tak, že zvedne špičku smečařské nohy vzhůru a vzniklou "kolíbkou" udeří míč pomocí krátkého rychlého švihu do jeho spodní části. Tím dodá míči silnou zpětnou rotaci a zároveň ho vyzdvihne nad síť a dopředu - míč se za sítí odráží zpět a hráč ho může okamžitě blokem přerušit.
5. kraťas vnitřní stranou nohy = jde o variantu používanou pouze v případě, že se míč dostane vlevo od hráče a ten ho nechce zadarmo přehodit nebo zahrát levou nohou. Hráč stojí pravým bokem k síti, pravá noha je obrácena vnitřní stranou nahoru a dostává se za míč. Pohybem nohy od těla zasáhne vnitřní část nohy (placírka) míč do spodní části a roztočí jej - míč přelétá kolmo síť se zpětnou rotací.
6. kopnutý kraťas = je zahráván přibližně spojením techniky provedení zkráceného míče a smeče nártem. Špička smečařské nohy odtažená od míče se před úderem přitahuje ke koleni a spolu se švihem nohy od kole dolů udeří středem nártu do míče v místech okolo spojnice HPh a DPh - míč pak letí rychle doleva se slabou levou rotací.

• hráč zasáhne míč v nesprávné vzdálenosti od těla =

• má-li hráč míč při úderu příliš daleko od sebe a nestačí se za něj chodidlem dostat, udeří jej do DLh, čímž mu dá rotaci doprava. Pokud míč přeletí přes síť, odskakuje místo doleva k síti naopak doprava do hřiště, což polaři usnadní jeho výběr.
• je-li míč příliš blízko u stojné nohy, musí hráč nohu příliš pokrčit k tělu, což podstatně ztěžuje roztočení míče. Mnohdy pak hráč zahraje míč špičkou, nártem nebo dokonce holení bez potřebné rotace.
• má-li hráč míč na své úrovni nebo dokonce za sebou, velmi obtížně se dostává chodidlem za míč a nepřenáší ho před sebe. Míč pak má sice rotaci zpět, ale většinou nedoletí až za síť.

• hráč nesprávně sklopil chodidlo = ideální pomůckou pro začátečníky je tento postup nácviku pozice chodidla: přitlačit smečařskou nohu vnitřním kotníkem k zemi, postupně zvedat koleno ale snažit se ponechat vnitřní kotník stále co nejblíže u země. Když už to víc nejde a kotník by se zvedal ve větším úhlu, je třeba vzít míč a vložit ho do kolíbky vzniklé mezi špičkou a vnějším kotníkem a co nejvíce ho přitlačit vnější částí špičky k holeni tak, aby nespadl - to je ta správná pozice chodidla a přibližně i plocha, kde chodidlo udeří při kraťasu do míče. V tréninku by si začátečníci měli tuto polohu chodidla osvěžit vždy poté, co při úderu do míče sklopí špičku opačně (směrem od kolena a vnější částí stlačenou dolů).
• hráč zasáhl míč do nesprávné části = při zkrácení míče je důležité zasáhnout míč do vzdálenější části DPh přibližně v jejím středu, protože jinak nemá míč rotaci doleva. Zasáhne-li hráč míč do DPs, udělí sice míči potřebnou rotaci, ale míč neletí vpřed - zvedá se buď kolmo do výšky nebo dokonce letí zpět od sítě.
• hráč dostatečně neprovede krouživý pohyb nohy = pro správný let míče zprava doleva podél sítě je nutné, aby noha provedla kolem míče krouživý pohyb a přenesla ho při něm zprava až téměř před tělo. Pokud tento pohyb chybí, míč sice může mít správnou rotaci, ale letí téměř kolmo k síti - narozdíl od letu podél sítě (kdy je i delší úder stále blízko sítě), dopadá v tomto případě míč dále od sítě a polař ho může snáze vybrat.

Krátký míč má smysl hrát ve všech útočných prostorech, ale podle postavení je třeba použít správnou variantu a případnou modifikaci. Nejvýhodnější postavení je v prostoru ÚP, kde lze kraťas zahrát bez problémů podél sítě, z ÚS je možné hrát kolmo k síti či krátce podél ní a v prostoru ÚL je nejlepší zahrát krátký míč kolmo k síti, ale s normální levou rotací.

Základem je neustálá koncentrace polaře na úmysl smečaře, předvídání úderu a rychlá reakce při startu vpřed - proti technickým smečařům se vyplácí i nucená připravenost polaře k vyběhnutí (např. mírným nakročením a přenesením váhy na neodrazovou nohu). Velkou pomocí pro polaře je i vykrytí prostoru 1-2 m kolem bloku samotným blokařem, který již při postavení bloku musí s takovouto eventualitou počítat.

Ideální zkrácení by mělo následovat po naznačení prudkého úderu z výšky a vytažení blokaře do maximálního přesahu. Míč musí být zahrán mimo dosah bloku, avšak blízko sítě s velmi silnou rotací a minimálním odskokem.

Pro smečaře všech typů a hrajících na všech postech je naprosto nezbytné umět kraťas zahrát, a to ve chvíli, kdy se po razantních úderech polaři stáhli zpět za zadní čáru. Smečař musí periferně sledovat postavení polařů a využít jejich nekoncentrovanosti na překvapivé zkrácení míče. Obdobně při zbytečném bloku soupeře v prostoru ÚL se použití kraťasu přímo nabízí, neboť rotovaný míč letí za blok do nekrytého prostoru, nebo dopadá na blokařovo tělo či ruku nebo v nejhorším případě je lehce zblokován zpět ke smečaři.

Je velmi účinné, zabíhá-li polař za blok či vykrývá-li úder za zadní čarou, stejně jako po nahrávce letící daleko z pole, kdy oba polaři očekávají tvrdý smeč do OZS. Při zahrátí krátkého míče si však smečař musí být jistý, že polař zůstává vzadu či zabíhá za blok na druhou stranu, protože hraje-li kraťas naslepo a soupeř to vystihne, bude téměř jistě následovat ztráta bodu. Proto je v takovýchto případech (obzvláště ke konci setu) vhodnější, když smečař zahraje naslepo prudký úder, který má do volného prostoru tutéž účinnost, ale do vykrytého prostoru skýtá pravděpodobnost špatného zpracování polařem, špatnou nahrávku z větší vzdálenosti od sítě a možnost obrany blokem nebo v poli.

Tento druh úderu se používá často jako nouzový především ve variantě kopnutého kraťasu. Jeho výhodou je totiž to, že hráč může do poslední chvíle čekat, kam soupeř vyběhne a z poměrně malé výšky zahrát míč na opačnou stranu.